Výročí...

Výročí své existence si Spolek připomíná pravidelně každých pět a deset let již od první takové příležitosti v roce 1927. Kulatá výročí doplňují historii a provokují výbor k dalším aktivitám, jsou též příležitostí k oživení standardního spolkového života.

Rádi bychom na těchto stránkách připomínali nejen výročí Spolku Pěstitelů Kaktusů Sukulentů Praha jako celku, ale i výročí jeho významných členů a též vzpomínky na ně.


Jana Rácová


V srpnu 2009 oslaví naše dlouholetá spolehlivá pokladní kulaté narozeniny.Všichni, kteří se zúčastníte přednášek a sympozií,ji znáte ,jak vždy s úsměvem a vdobré náladě od vás vyžaduje zaplacení vstupného. Stejně tak v pohodě udržuje řadu let naši klubovou pokladnu, a to vše pri náročném povolání i dálkovém studiu vysoké školy na Zemědělské univerzitě ,kde letos dokončila bakalářskou část a pokračuje v magisterském studiu . Přejeme dobré nervy a zdraví a blahopřejeme
IB

Vladislav Kašpar 70.let (1939)


Vladislav Kašpar je aktivním členem pražského spolku.
Řadu posledních let na sebe vzal nelehkou úlohu garanta našich klubových výstav.
V době výstavy měl 70.narozeniny .
Ve výstavní kóji předvedl výkvět svého dlouholetého úsilí - krásnou sbirku zajímavých rostlin, jak kaktusů tak sukulentů ,doplněnou několika fotografiemi .
Jako překvapení mu kolegové kaktusáři připravili tabló s 19ti fotografiemi,kde byl zachycen při různých kaktusářských akcích .
Hodně zraví a elánu přejí kaktusáři
IB

Ivan Běťák 70.let (*16. 10. 1938)


V říjnu 2008 oslavil dlouholetý předseda pražské organizace Ivan Běťák 70. narozeniny.
Kromě funkce předsedy Spolku Pěstitelů Kaktusů Sukulentů Praha jež zastává od roku 1992 a stal se důstojným nástupcem dlouholetého předsedy Klubu kaktusářů Praha a později Spolku Pěstitelů Kaktusů Sukulentů Praha, Ing. Miroslava Voldana. Půl století kaktusaření, které odkoukal od svého otce. Láska k přírodě jej plně pohltila: Kromě kaktusů a sukulentů má velkou sbírku mušlí , lastur a ulit, sbírá minerály a je horlivým zastáncem a propagátorem mezinárodních dohod o ochraně přírody. Je obětavým spolkovým činovníkem Kromě předsednictví v Spolku Pěstitelů Kaktusů Sukulentů Praha působí jako jednatel celostátní (nebo lépe "mezinárodní") Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů a funkcionaří i v Českém klubu sběratelů lastur. Své narozeniny oslavil jubilant na společné večeři s nějbližšími spolupracovníky pražské kaktusářské obce. Jménem ostatních našich členů mu tímto způsobem přejeme do dalších let dobré zdraví, hodně potěšení z ušlechtilých koníčků a jemu i sobě další úspěchy v práci pro české kaktusářství.
Přeji Ivanovi pevné zdraví a dlouho tolik sil jako má teď.
TK

Oslava 50. narozenin př. Pavla Heřtuse v Dračí sluji

Asi po pěti letech jsem navštívil neformální setkání kaktusářů Dračí sluj v Pískové Lhotě.
Letos bylo slavnostnější, proto®e bylo spojeno s oslavou 50. narozenin P. Heřtuse (*25.8. 1958). Letošní Dračí sluj se jako každý rok uskutečnila nejbližší sobotu od 21. srpna v Pískové Lhotě. Vše bylo tradiční. Tedy výborná a přátelská nálada, dobré jídlo a pití, otevřené sbírky a možnost nákupu v nedalékém obrovském prodejním skleníku. Do této atmosféry zasadil Pavel svoji kaktusářskou oslavu svých 50. narozenin. Popřát mu přijeli přátelé nejen z blízkého okolí, ale i z Prahy, Mostu, Písku, Jičína z Moravy a Slovenska a Polska. V družné zábavě se zavzpomínalo, vyměnily se pěstitelské zkušenosti a naplánovaly další akce a návštěvy sbirek. Mezi všemi kolovala příloha Lidových novin, kde je velký článek o nově objeveném taxonu Lophophpra alberto-vojtechii a českých objevitelích.
Zavěrem krátké zpravičky popřát Pavlovi mnoho dalších let, elánu a pěstitelských úspěchů
TK
Další fotografie z oslavy

Dálkový výslech JUDr. M. Veverky při příležitosti jeho osmdesátin

1. V kolika letech jste propadl své vášni?
Dost pozdě. Už mi bylo 45. Musel jsem tehdy opustit povolání, které mne bavilo a obtížně jsem hledal zaměstnání, kterému bych mohl přijít na chu». A tak jsem se utíkal ke koníčkům, ze kterých nakonec sbírání kaktusů převládlo.

2. Co bylo impulzem právě pro kaktusaření?
Tak jak je to obvyklé: když jsem se loučil v zaměstnání, dal mi kolega v upomínku Echinopsis. A v tehdejší prodejně kaktusů na Národní třídě jsem začal přikupovat další. Převážně Jižní Ameriku, z níž nakonec zvítězily parodie.

3. Nacházel jste pochopení u partnera nebo přátel?
Brali to a berou jako moji podivínskou hračku. Kdo si hraje, nezlobí. Ale dvakrát do roka přiložili ruku k dílu všichni. Na jaře, když bylo třeba vytahat desítky bedýnek s kaktusy po požárním žebříku na plochou střechu, kde jsem měl množství fóliovníků, a zase na podzim, když se to všechno stěhovalo do sklepa. Udělali jsme řetěz a brzy jsme měli hotovo. Mně by to samotnému trvalo celý den.

4. Nadchl jste někoho dalšího pro kaktusaření?
Že bych přímo nadchl, to se nedá říct. Ale s oblibou jsem zejména kolegyním v zaměstnání věnoval k svátku či k narozeninám místo kytice rozkvetlou rebucii, lobivii nebo parodii. Ještě dnes je mají mezi okny a hlásí mi, že už kvetou.

5. Kolik druhů má vaše sbírka?
Kolik druhů, to jsem nikdy nevěděl. Je tam hodně forem, variet, holých jmen, polních čísel, nesprávných určení, ztracených a vybledlých jmenovek a další takový zmatek, který bývá v každé sbírce. Ale rod mám vlastně jen jediný. Přes 30 let se specializuji na parodie. Pro zpestření také pár běžných jihoamerických druhů.

6. Jak máte svou sbírku umístěnou?
Uprostřed Prahy, na velkém balkoně v posledním patře činžovního domu. V elektricky vytápěných skleníčcích zůstávají celou zimu. Nad bytem na ploché střeše jsem míval 6 fóliovníků se semenáčky a mladými kaktusy. S přibývajícími lety jsem sbírku značně zredukoval. Fóliovníky na střeše úplně, sbírku na balkoně na polovinu.

7. Máte své oblíbené druhy a proč?
Když jsem začal budovat sbírku, bylo mi jasné, že nikdy nemohu dohonit ty kaktusáře, kteří svou sbírku budují od mládí. Že se musím specializovat. A nejlépe na to, co je opomíjeno a v čem se málokdo vyzná. Parodie mi učarovaly svou krásou a ochotným kvetením. Mají trny různé délky, tvarů i barev, jsou vlnaté i holé, hezky se ve sbírce vyjímají i v době, kdy nekvetou, a sbírka není proto fádní. Ony ale kvetou ochotně, často v několika vlnách a někdy celými kyticemi květů ve všech barevných odstínech od citrónové až do červenofialové. Kromě toho je to rozsáhlý rod s mnoha taxonomickými problémy, v nichž se málokdo vyzná. Je nutno studovat cizojazyčnou literaturu, hledat kontakty na stejné sběratele v cizině a také v tom může člověk najít uspokojení.

8. Která je vaše nejoblíbenější rostlina?
To je jako byste se zeptali rodičů mnoha dětí, které z nich mají nejraději. Na takovou otázku je samozřejmě jediná odpověď: všechny.

9. Byl jste na nalezišti nebo kam byste chtěl, kdyby to bylo možné?
Vždycky jsem po tom toužil. Jenže v sedmdesátých a osmdesátých letech to z pochopitelných důvodů možné nebylo. V devadesátých letech jsem se tam dostal, ale už jsem nebyl tak fit, abych lezl za vysokohorskými druhy, jakými jsou parodie, na hřebeny hor, na suťokovité svahy, do roklí a na skalní stěny. Navštívil jsem většinu krajů, kde rostou kaktusy a sukulenty: pouště západních USA, Mexiko, většinu států Jižní Ameriky a jižní Afriky. Ale ne vysloveně za sukulentními rostlinami. Jezdil jsem všeobecně za tamní přírodou a kulturou. Samozřejmě, že jsem na kaktusy a sukulenty cestou také narazil.

10. Pomáhá vám váš klub ve vaší zálibě?
To je vzájemné. Hodně mi pomohla rozsáhlá a po generace pečlivě vedená knihovna spolku. Najdete tam skoro všechna základní díla světové kaktusářské literatury. Takovou nemají ani v Německu nebo v Holandsku, kde je kaktusaření na nejvyšší úrovni. Já jsem od sedmdesátých let působil jako místopředseda pražského spolku, ještě v obtížné době, kdy jsme byli nuceni působit pod Svazem zahrádkářů. V roce 1990 jsem pomáhal vybudovat samostatný Spolek pěstitelů kaktusů a sukulentů v Praze a celostátní Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů. Uplatnil jsem svou právnickou profesi a dával dohromady jejich stanovy. Nějaký čas jsem byl i členem výboru celostátní Společnosti. Členem výboru v pražském spolku jsem dosud, ovšem už jen jako "ministr bez portfeje."

Dálkový výslech Violety Pazourové

1. V kolika letech jste propadla své vášni?
Kaktusářské vášni jsem propadla v r. 1972. V letáku zahradnictví v Náchodě jsem si objednala prvních šest kaktusů. Ferocactus histrix dosud mám.

2. Co bylo impulsem právě pro kaktusaření?
Impulsem byla má velká zahrada na jižní stráni Roztok a 2 kusy Echinopsis eyriesii, které přinesl můj syn od kamaráda a které mi vykvetly.

3. Nacházela jste pochopení u partnera nebo přátel?
Ano.

4. Nadchla jste někoho dalšího pro kaktusaření?
Přítelkyni Hedu Ernestovou a pana Soukupa z Roztok, který pěstoval kaktusy a spíš nadchl mě.

5. Kolik druhů má vaše sbírka?
Mám téměř všechny druhy - od každého několik.

6. Jak máte svou sbírku umístěnou?
Veliké cereusy mám na zahradě na jihu, na plném slunci i na dešti. Na zimu je odnesu já nebo děti do sklepa, kde je tma a vzhledem k tomu, že tam je kotel na plyn, tak tam bývá 8 až 16 ºC. Lobivie – jsou též v mísách od jara venku. Vydrží 1–2 ºC. Mamilarie, ariokarpusy, telocactusy mám v létě ve skleněné vitríně na plném slunci. Na zimu je přenesu do dřevěného nadzemního pařeniště 4 x 1 m, kde je dole elektrický topný had a kde je jich plno celý rok. Termostat mi teplotu drží na 5 až 10 ºC. Teď je zavřený a je přes něj bublinková fólie od rakouských kaktusářů stará 16 roků. Tam mám i své miláčky „Afričánky“, které mi až do vánoc kvetou. Celé léto i podzim je to zcela otevřené, ale neprší tam. Mrazuvzdorné echinocereusy, pediokactusy a opuncie, ze sukulentů delospermy a u okraje lewisie, to je můj mrazuvzdorný pavilon, který mě baví nejvíc v zimě, kdy je nad sklem ve výšce 30 cm kopec sněhu. Je šíře asi 3,5 m, hloubky 60 cm a ta silná skla jsou na dřevěných sloupcích 35 cm vysokých vepředu. Zadní část má řádku cihel na výšku. Je to celé v prudké stráni na jih a v létě tam je i +50 ºC, i když tam jde zepředu a ze stran vzduch. Tak je večer zalévám hadicí – odborníky tím asi nepotěším, ale už to tak dělám 18 roků!

7. Máte své oblíbené druhy a proč?
Nejoblíbenější druhy? Snad ty mrazuvzdorné.

8. Která je vaše nejoblíbenější rostlina?
Nejmilejší je asi mé Adenium obesum, které mám od roku 1988 a které mi celé léto venku na slunci i na dešti až do prvních mrazíků kvete. V roce 2004 mi dokonce venku na konci září něco květy opílilo – mělo 2 x 2 plody 24 cm dlouhé. Asi to byl večer nějaký lišaj nebo můra. V zimě je na okně v pokoji.

9. Byla jste na nalezišti nebo kam byste se chtěla podívat, kdyby to bylo možné?
Naleziště jsem bohužel nikdy neviděla, ač jsem se v roce 1926 narodila v Buenos Aires českým rodičům, kteří tam byli 4 roky za prací (tatínek tam pekl chleba jako v Praze) a rodina matčina bratra tam stále žije. Oni jsou ale právníci a profesoři a botanice nerozumí. Co by mne lákalo? Vidět v Patagonii Rio Turbio, kde je lékař a současně farmář, syn mé sestřenice z Buenos Aires. Mne přivezli do Prahy již v září 1926 zaoceánským parníkem. Bylo mi 8 měsíců.

10. Pomáhá vám váš klub ve vaší zálibě?
Ano - časopisy a výstavou, kde ještě vždy něco objevím a koupím. Violeta de Praga (tak mi říkají Peruánci, s nimiž si často píšu a pro naši knihovnu měním časopisy)

Oba dálkové výslechy vedl Ivan Běták