Historie

Ročenka SPKSP - 1922 - 2007

Sborník SPKSP - 70. výročí

Sborník SPKSP - 80. výročí

Historie - existence organizovaného kaktusářství v Praze začíná 8.října 1922, kdy se uskutečnila zahajovací schůze Spolku pěstitelů kaktusů v R.Č.S. v Praze. Pražský Spolek se tak po německém a holandském stal třetím takovým kaktusářským společenstvím v Evropě (o rok později bylo v Československu zahájeno rozhlasové vysílání).

Statisticky historii v minulosti zpracoval pan Rudolf Dufek

Historie v datech 1905 - 2001

Nově historii zpracovává Vladislav Šedivý

Zatím poslední pohled na historii byl publikován v jubilejním tisku k 85. výročí existence Spolku s názvam "Z historie Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů v Praze", který sestavil Vl. Šedivý.

Ročenka 2007 ke stažení

Další příspěvky k historii Spolku jsou pravidelně otiskovány ve Věstníku. První článek je ve Věstníku č. 180.

Ing. Miroslav Voldan - Ze vzpomínek kaktusáře

Ing. Miroslav Voldan, dlouholetý předseda Klubu kaktusářů Praha, namluvil následující text březnu 1992, krátce před svou smrtí.
Zemřel 12. dubna 1992 ve věku 69 let.

Tedy, myslím si, že na počátku byl kaktus. Jinak to ani snad být nemohlo. Když si představím kaktus, který po celých pět let neviděl kapku vody a přece žije dál na vyprahlých úbočích vyschlých řek v Chile, nebo jiného jeho příbuzného, který bez úhony snáší čtyřicetistupňové mrazy na úbočích Colorada, je to úžasné. Proto si myslím, že ten kaktus musel být opravdu první. Na druhé straně si také uvědomuji, kolik kaktusů jsem ve své sbírce umořil tím, že jsem je buď dostatečně nezalil nebo vůbec nezalil anebo je přelil, prostě nedostaly to, co potřebovaly. Když si představím tu hromadu, která by vznikla, kdyby se všechny ty mrtvé kaktusy daly na kopu, tak jsem nakonec trochu zviklán v původních závěrech, jak to vlastně bylo.

Po skončení druhé světové války to ale bylo u nás takto: Začal se znovu rozvíjet život velké rodiny kaktusářů. Byl to nejen pražský kroužek, ale i jiné organizace v Plzni, Brně, Budějovicích, Jihlavě, Liberci. Hledal se nějaký způsob zapojení do normálního života. Prostřednictvím Rudolfa Šubíka se stala naše organizace zájmovým kroužkem při klubu ROH přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Mělo to tu výhodu, neboť jsme měli k dispozici posluchárnu Botanického ůstavu. Pro tehdejší počet členů v Praze to docela postačovalo. Přednášky nebyly nijak zvlášť organizované a ani se nekladl důraz na spolkové funkce. Pod vedením Rudolfa Šubíka se konaly schůzky a přednáška spočívala v tom, že některý z členů a převážně to byl právě Rudolf nebo ing. F. Pažout kteří promítli pár diapozitivů a pak se rozvinula diskuze a debata k různým kaktusářským námětům. To vystačilo po několik let. Poté, když se členská základna začala pomalu rozrůstat, přestěhovaly se schůze do velké posluchárny chemického ústavu a tam dostávaly pomalu charakter skutečné přednáškové činnosti. Témata byla předem volena, přednášející předem zajišťováni a lze konstatovat, že se podařilo čas od času získat i některého zahraničního přednášejícího. Také v této době vedl organizaci R. Šubík.
V pozdější době, když se přiostřila tzv. ostraha objektů, jsme nemohly tyto přednášky v chemickém ústavu konat. Po krátké době hledání se nám podařilo zakotvit v zájmovém klubu v objektu ČVUT, ve velké místnost s přednáškovým vybavením elektrotechnické fakulty. Tam se již scházel větší počet členů, jichž stále přibývalo. Zároveň, ale došlo také k úbytku členů, protože řada malých organizací vznikala mimo Prahu. Členové, kteří těžko mohli dojíždět do Prahy, se zapojovali do svých místních organizací buď přímo v místě nebo v blízkém okolí. Je ovšem pravda, že málo těchto organizací bylo vysloveně životaschopných. Neměly možnosti program, akcí apod.
Když skončilo toto období na Karlově náměstí, museli jsme hledat novou místnost pro naše přednášky a tak jsme nakonec skončili v klubu ČKD Tatra na Smíchově v ®enských domovech. Zprvopočátku byly členské schůze záležitostí více méně společenskou a vlastní přednášková činnost byla krátká, třeba promítání série 20-30 diapozitivů a potom se teprve k tomu rozpředla debata. Lidé si vzájemně vyměňovali zkušenost, radili se, domlouvali. Teprve v pozdější době, kdy dostaly schůze svůj organizační řád, stouply i nároky členské základny. Dnes se konají ucelené přednášky, které prakticky zaplní veškerý čas vyhražený schůzi.

Pokud jde o výstavní činnost, ta má dlouholetou tradici, spadající už do dob první republiky. Po válce nastala i v tomto ohledu stagnace, takže výstavy se konaly jen jednou za pět let. Teprve v poslední době je výstava každoroční záležitostí. Dříve nebyl u výstav prodejní úsek, vlastní prodej byl zaveden teprve při výstavě v roce 1972, kdy si právo prodeje vyhradila botanická zahrada. Ovšem nedostatečný a omezený sortiment vystačil na prví tři až čtyři dny; proto byli naši členové požádáni, aby ze svých zdrojů zajistili další prodej. Od této chvíle je na našich výstavách, jejichž četnost značně vzrostla, prodejní úsek nedílnou součástí každé akce.

Co říci o sjezdech? Sjezdy se konaly již před válkou, potom byla delší dobu pauza. Až po válce bylo několik sjezdů na různých místech, ať už to byl Liberec, Brno, Ostrava nebo Plzeň. Nás zajímají hlavně sjezdy pražské. V roce 1964 byl sjezd spojen s výstavou, dostavila se delegace z Rakouska, byl to tehdy celý autobus kaktusářů. Akce to byla úspěšná, konala se na Střeleckém ostrově. Vrcholem sjezdové činnosti byl sjezd v roce 1972, jubilejní, kdy se sešlo na 1 200 lidí ve velkém sále pražské Lucerny. Nebylo jednoduché zvládnout ubytování velké spousty lidí, ale tehdejšímu jednateli ing. J. Egidemu a ing. Z. Hlavničkovi se to podařlo. Sjezd to byl mohutný, bylo přítomno 11 zahraničních delegací a konala se i přednáška zahraničního účastníka. Sjezd proběhl k všeobecné spokojenosti a počtem účastníků nebyl v Evropě překonán.

Naše organizace již v době, kdy byla úzce spojena se ZV ROH přírodovědné fakulty, si dala název Klub kaktusářů Praha, který si podržela do nedávné doby. Pod tímto jménem byla i registrována jakožto právnická, naprosto samostatná jednotka a celkem úspěšně hospodařila a vyvíjela činnost. Členská základna se mnohonásbně rozrostla. Kaktusářství jako takové zaznamenalo stagnaci tím, že jsme byli donuceni spolu s celým Svazem českých kaktusářů vstoupit do organizace český zahrádkářský a ovocnářský svaz. To nebylo na prospěch věci, se stravy vedení ČSOS byl o kaktusáře absolutní nezájem. Jednotlivé kaktusářské organizace byly začleněny do okresních zahrádkářských organizací, kde nebylo pochopení pro naši činnost. Byly zpřetrhány vazby mezi jednotlivými organizacemi, čímž jich řada zanikla a členská základna více jak o jedu třetinu poklesla.

Členské schůze byli do roka čtyři až pět. Největší pozornost, asi jako dnes, se těšila tzv. vánoční schůze. My jsme ale neříkali vánoční - vlastně to ani schůze nebyla. Byla to společenská schůzka kaktusářů, na kterou se dostavili členové vzdálenějších organizací, aby se svými pražskými přáteli sešli, pohovořili, potěšili se. Program obvykle neměl žádné uspořádání, přednáška nebyla, nejvýš pouze krátká sdělení. Největší pozornosti se samozřejmě těšila tombola, i když to byla tombola jinak uspořádaná, než ji známe dnes. Nebyla to totiž výdělečná akce, ale někteří členové přinášeli balíčky pečlivě zabalené, na nichž bylo napsáno j méno adresáta. Dárci zůstávali přísně inkognito. Byly to někdy velmi zábavné situace, v balíčcích byly nejrůzněší předměty. Tak např. R. Klobouček po řadě měsíců přišel ke své milované sherlock-holmesovské dýmce, která mu byla někdy v létě šikovně odebrána. Teď ji dostal zpátky. Samozřejmě, dárce zůstal neznámý.Většina dárků ovšem spočívala v hodnotných rostlinách byly to někdy opravdu vynikající exempláře. Nechyběly ani Ariocarpusy o průměru více než 10 cm, vzrostlá gymnocalycia, apod. Organizační zprávy a volba výboru se odbyly zcela familérně během několika málo minut.

Jinak v letních měsících bylo pamatováno na exkurze. Většina návštěvních míst byla programu činnosti pevně stanovena. Běžné byly exkurze do skleníku PARABOLIS, do pěstírny Sady, lesy a zahradnictví v Břevnově nebo výlet do velké sbírky L. Vojty v Pardubicích, Josefa Jelínka a př. Venclů v Liberci.
Středem kaktusářského života byla klubovna v restauraci “U tří bojovníků” ve Vyšehradské ulici v Praze 2. Klubovna byla v zadní místnosti, která z poloviny sloužila jako sklad. V druhé polovině byl podélný stůl, u kterého se schůzovalo. Pro kaktusáře byla vyhrazena středa večer; v ostatní dny zde byli filatelisti, houbaři, akvaristi a jiné zájmové organizace. Zde se scházel nejen výbor, ale přicházelo mnoho dalších kaktusářů na chvíli posedět, pobavit se. Vlastní program, organizační sdělení a příprav se odbyly vždy velmi krátce. Jinak měli tyto schůzky čistě společenský ráz. Obligátně se večeřela smažená telecí nožička s bramborovým salátem a vrchní Karlíček nikdy neopomněl přítomné zásobit dobře vychlazeným plzeňským.